Jak se z příšerné intelektuálky stala žena - a člověk

Kdysi jsem si myslela, že časopisy pro ženy jsou hloupé. Zhlédla jsem se v "androšské" image, černá mikina, dlouhý kabát, děravé ponožky. Prostě intelektuálka. Pohrdala jsem vším, co souviselo se ženstvím. Hlavně ženy jsem "nemusela" (kromě asi tří kamarádek). Připadalo mi, že se od nich nemůžu dozvědět nic, o čem by se dalo přemýšlet. Četla jsem jen knížky z Odeonu, Volvox Globatoru nebo Arga, jiné nebyly "košer". Čtení komiksů mi připadalo pod kulturní úroveň. Prostě - děs běs :-)

Během studia na vysoké škole jsem začala potkávat dívky a ženy, které nebyly hloupé ani trochu. Objevila jsem feminismus. Pokládala jsem si otázku, co vlastně dělá ženu ženou. Že to není jen odlišné pohlaví, mi bylo jasné. Ale co všechno do šuplíku s nápisem ŽENA spadá?

Stále ještě to "smrdělo" intelektuálštinou. Četla jsem si o tom jen knížky, ale jako žena jsem se moc necítila, sebedůvěra na nule. Ale aspoň jsem přestala vnímat, že jen to, co vyprodukovali v dějinách muži, je zajímavé a stojí za řeč. Diskuse v Gender Studies byly zajímavé. Taky jsem zjistila, že existují muži-feministi. Dost bizarní, řekla bych že i malinko pomatené, ale - proč ne? Mnoho lidí se chce nějak lišit, být "jiný" než ostatní. Vyčuhovat ze stáda.

Objevovala jsem ženy ve veřejném životě, které stojí za rozhovor. Hlavně jsem je zvala do pořadu Zátiší v Rádiu 1, což mě ohromně bavilo. Tehdy jsem poznala Jiřinu Šiklovou. Úžasná paní. Ač feministka, učí na katedře sociální práce a má ráda všechny lidi stejně. Jen se v životě o trošku víc věnovala ženám. Plná energie, a přitom se chovala přirozeně. Ostatní feministky mi připadaly něčím divné - sevřené, nejisté, nebo příliš akademické. Jen ona mluvila vždycky "jak jí zobák narost" - srozumitelně i pro normální lidi, co nemají deset titulů a knihovnu přes celý obývák. Feministická terminologie je totiž brutální.

Jiřina Šiklová mě inspirovala k tomu, že jsem se začala zajímat o neziskový sektor. Do Rádia jsem zvala lidi z neziskovek, ať už z La Strady, zelených neziskovek, z vědy... Mělo to možná úroveň, ale pořád to smrdělo nafrněnou intelektuálkou.

Teprve když jsem porodila první dítě, začala jsem se cítit jako skutečná žena. Jako by u mě mateřství opravdu naplnilo to, co dělá ženu ženou. Někde jsem o tom četla a slyšela, ale to není ono! To se prostě musí prožít. Ten pocit štěstí, když mi položili po porodu na břicho teploučkého tvorečka, který byl ze mně!
Je to hromada práce a odříkání, spousta bolesti a pláče.

Feministky mají pravdu v tom, že finančně je mateřská nedoceněná. Ale radost ze života s dětmi se přece nedá přepočítávat na peníze. A pocit, že jsem je dokázala porodit! K nezaplacení. (Omlouvám se, jestli tím připomínám reklamu na jistou banku, nebyl to můj záměr.)

A pak se mi zalíbily tzv. "ženské" časopisy. Žena a život, Betynka, Apetit, HOME. Byly v nich užitečné informace pro maminu na mateřské, jak udělat dobře rodinným bříškům i jak zkrášlit domov, aby se v něm všichni dobře cítili.

Všimla jsem si, že se po mně muži ohlížejí. Jako studentce-intelektuálce mi to spíš vadilo. Jako mamině od dětí naopak, začalo mi to být neskutečně příjemné. Přece chci být maminka "šik" a ne jen Kinder, Küche, Kirche! Čtu Elle, Marie Claire, občas Kosmopolitan. Kosmetiku nemusím, ale jinak - úžasné rozhovory, zajímavé postřehy o životě lidí z byznysu, z módy - zprávy o vývoji lidské tvořivosti, největšího motoru planety.

Aha, není jen svět neziskovek, intelektuálů a aktivistů proti všemu! V byznysu jsou taky obdivuhodní lidé. Když otevřu "ženský" časopis, vím, že se nebudu muset trápit, co se u nás zase nepovedlo, co kdo kde zase pokazil, kdo koho pomluvil, zkorumpoval, kde kdo otrávil životní prostředí nebo pokácel nezákonně alej.

Taky jsem se začala postupně víc přizpůsobovat dětem. Přece se nebudu dívat na detektivku, když děti chtějí vidět Stardance nebo Madagaskar. Přece jim nebudu číst Němcovou, když chtějí Čtyřlístek. Přece jim nebudu kupovat dřevěné hračky, když chtějí plastové, barevné a pohyblivé (takže sežerou spoustu baterek). Copak jsem eko-tyran vlastních dětí? Když jde o to vyhovět dítěti, ekologie musí stranou.

Nic není pod kulturní úroveň. Každý projev kultury má své kouzlo.

Muži jsou skvělí! Ženy jsou skvělé!

Jsem ráda, že jsem ženou. A hlavně - člověkem.