Masochismus, bulvár a proč mi bušilo srdce
Možná je v tom určitý druh masochismu. Když je titulek nechutný, představuji si to a je mi na zvracení z toho, jak se lidé chovají. Je mi sice chvilku odporně, ale když si uvědomím, že já bych to neudělala, stávám se vlastně morálně cennější. Můžu si pak sama sebe víc vážit. Je-li titulek bizarní, mám důvod se zasmát, k čemuž obvykle moc důvodů na světě neshledávám. Pokud je tragický, vyvolá ve mě soucit s trpícími lidmi. Takže nějaký smysl bulvár má.
Jako vystudovaná novinářka jsem měla možnost v bulváru pracovat, ale nikdy jsem jí nevyužila. Cítila jsem k němu averzi. Vzpomínám si na jednu diskusi o médiích v rámci fakulty, které se zúčastnila Libuše Šmuclerová, tehdejší ředitelka zpravodajství (nebo programu?) na Nově.
Když jsem ji mezi diskutujícími zahlédla, začalo mi strašně bušit srdce. Vybavila jsem si totiž, co mi říkal spolužák o metodách jejich zpravodajů - přijedou na místo havárie a natáčejí zraněné, aniž by poskytli pomoc. Jistě, přijede záchranka a poskytne odbornou pomoc, ale mezitím může uplynout dvacet minut. Když jsem si představila, že se s mikrofonem v ruce dívám na krvácejícího a sténajícího člověka v autě, že ten člověk může před mýma očima zemřít a já mu nepomůžu a že to celé navíc natáčí kamera, naskočila mi husí kůže.
Přihlásila jsem se s dotazem k paní Šmuclerové, zda by mohla tuto informaci potvrdit. Otázka byla mimo téma diskuse, ale nedalo mi to. Přitom mi neskutečně bušilo srdce - měla jsem pocit, že snad omdlím. Neodpověděla mi, mou otázku zamluvila. Z toho jsem usoudila, že je to pravda. Ke kruté pravdě se lidé nepřiznávají. Naopak ji zasouvají co nejhlouběji, aby ji nemuseli morálně řešit.
Jako bulvární novinářka jsem si pak připadala v době povodní asi v roce 1998, kdy jsem navštívila jednu vytopenou rodinu v Chocni. Chovala jsem se, jak nejmileji to šlo, popřála jim, ať se jim podaří škody brzy odstranit, ale stále jsem měla pocit nepatřičnosti. Proč se jich ptám a nepomůžu jim, ozývalo se ve mně? Pak jsem pomoc nabídla. S díky odmítli. Odcházela jsem s "uloveným" příspěvkem pro rozhlas a divným pocitem. Přestože jsem ze školy věděla, že sbírám a zprostředkovávám informace pro veřejnost, což je v podstatě "záslužná práce".
V roce 2002 přišla do Prahy a okolí tisíciletá či jaká voda. Přihlásila jsem se jako dobrovolník na pomoc do Štěchovic, vyfasovala kbelík, lopatu a koště a šla odstraňovat bahno z říčky Koráby. Ta se tehdy rozvodnila během několika minut - jinak je to celý rok líný potůček. Byl to skvělý pocit, když jsem zahlédla vděk ve tváři lidí, , kterým jsme pomáhali, a slyšela jejich díky. Připadala jsem si konečně užitečná a cítila jsem, že to má mnohem větší smysl, než sbírat informace. Navíc jsem se tam seznámila se úžasným farářem Milošem Szabó ze Žižkova, který pomoc organizoval.
Je škoda, že pomoc ostatním se v dnešní společnosti tak málo finančně cení a mnohem víc se cení hyenismus a honba za bizarnostmi.
Na druhou stranu: pokud někdo pomůže nezištně a ze soucitu, je to čistý altruismus. A já věřím, že takovému člověku se pomoc stejně dříve či později vrátí v dobrém. O to více, oč nezištněji pomoc poskytl.
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný
Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.
Iva Nachtmannová
A máte elektřinu 24/7?
Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1201x
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/