Co udělají s holkou tři centimetry nad zemí
Na pietní akt jsme samozřejmě museli mít pionýrský kroj. Bylo mi to trošku líto, přece jen tak krásné boty (z pohledu teenagera úplné manolky) a k nim strašlivě neforemná pionýrská košile, která zakryje naprosto všechny tělesné křivky. Na nich mi už začínalo záležet.
Litovala jsem, že nemáme alespoň bílé košile, jaké se nosily za časů mojí mamky, než jsme se direktivně košilově oddělili ze sovětského "područí". Litovala jsem i šedé barvy sukně, která sice délkou byla chic, ale pásek s kovovou přezkou s hvězdou byl už léta out. Vadil mi dírkovaný materiál, z něhož byl vystřižen šátek. Nedalo se s tím ale nic dělat, stejnokroj je stejnokroj.
Stejně jsem si ten den připadala jak v sedmém nebi. Jako by boty mohly člověka vývojově posunout. Přece jen, bylo to něco jiného než vkládat si dřevěné kostky do pantoflíčků jako v pěti, abych byla vyšší. A pak zkoušet udělat alespoň jeden krok, než kostka pitomě vypadla. Něco se tím dnem změnilo.
Pamatuji si, že pietní akt byl pro mě hlavně pozorovatelskou misí. Vůbec mi nezáleželo na tom, že pod náhrobními kameny leží ostatky tisíců lidí, kteří trpěli v Terezíně zotročeni nacistickými stroji na zabíjení (dají se vůbec nazývat lidmi?).
Očima jsem velmi pozorně sledovala starší chlapce v bezprostředním okolí a porovnávala si jejich podoby. Oni mě většinou přehlíželi. Tak jako ještě další nejméně dva roky, než jsem vyspěla do sebevědomější a nejspíš i hezčí podoby. Snažila jsem se nehrbit, aby bylo vidět, že mám nějaká prsa. Při nejlepší vůli toho moc nebylo. Nulky, jak se – trošku nekorektně k citlivým dívčím dušičkám – říkalo.
Přesto, anebo právě proto, že odezva z mužského světa byla tehdy nulová, moje rozechvění bylo obrovské.
Nešlo o konzumní pocit, že "jsme ty boty dobře koupili", jaký už dnes skoro nikoho, často ani mě, pořádně neuspokojí. Můj pocit povznesenosti spočíval v pouhých třech centimetrech nad zemí a ve fantazii, že ode dneška už nejsem malá holčička, ale slečna. A tak k uzoufání nudný pochod, během něhož se řadili pionýři, vojáci a komunističtí pohlaváři k tradičnímu rituálu, probíhal s pro mě příjemným zpestřením.
Pochopit význam celé události, kterou komunisté vyprázdnili tím, že nutili lidi se jí povinně zúčastňovat, se mi však ten den nepodařilo. Ani po dalších navlas podobných "aktech", kterých jsem se musela účastnit na dalších pietních místech v rodných Litoměřicích.
Až po mnoha letech jsem tragédii Terezína znovuobjevila. Bez kačenek, v lavicích vysoké školy. Nikdo mě k tomu nenutil. Objevila jsem i trošku z toho, co se vědělo o mezinárodních vztazích za studené války, o praktikách StB, Stalinových čistkách doma i u sousedů, NKVD a slizkých činech zlého muže v pozadí, který jí v té době šéfoval - Lavrentije Beriji…
Nebylo toho málo. A bylo mi z toho nedobře, nedalo se to tak snadno vstřebat, co se v té naší úžasně technicky vyspělé civilizaci v minulém století dělo.
Takže jsem zas u toho samého závěru jako ve fejetonu s atomovými hřiby – dobře, že už je to passé.
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný
Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.
Iva Nachtmannová
A máte elektřinu 24/7?
Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1201x
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/