Iva Nachtmannová
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.
Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu:
https://www.instagram.com/iva_nach/
- Počet článků 39
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1201x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Iva Nachtmannová
Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?
Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.
Iva Nachtmannová
Od mementa drog k otázce štěstí
Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.
Iva Nachtmannová
Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí
Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.
Iva Nachtmannová
Sbohem, Shaune!
"Mami, že s ním dojdeš k veterináři?" byla věta, kterou jsem slyšela od svého synka asi před měsícem. "Jasně, to víš že jo." Neprozřetelně jsem slíbila něco, co jsem nezvládla splnit. Křeček Shaun, kterého jsem koupila pro dceru, totiž nevypadal dobře. Pod čumáčkem se mu udělala bulka a zvětšovala se. Já jsem ale návštěvu lékaře odkládala, buď proto, že jsem byla v práci nebo unavená po práci... Nepřipouštěla jsem si, že by to bylo tak vážné. Řeknete si možná: to je toho, křeček. Ale byl to člen rodiny, dceřin mazlíček. Byl s námi i na dovolené.
Iva Nachtmannová
Jak jsme se potkali se strachem (a pomohli malinké Romce)
Zrovna jsme se s přítelem vraceli z návštěvy mojí maminky. Moc příjemné letní odpoledne na zahrádce v kolonii, s červeným borščem servírovaným pod jabloní, se záhonky krásných zahradních květin a barevnou zeleninou všude kolem. Maminka bydlí v Teplicích. Odtamtud nejezdí moc často přímý vlak, proto se musí přestupovat v Ústí nad Labem. A tam, ve vlaku do Ústí, jsme ji potkali. Drobnou Romku se dvěma dětmi, která se chovala...tak trochu divně.
Iva Nachtmannová
Ach, ty naše strašné koncepty!
Napadlo mě to, když jsem dnes jela autobusem MHD s dětmi do školy. Na jedné stanici vystupovali dva roztomilí "blázínci" - takoví ti lidé, co už když se narodili, neměli všech pět pohromadě. Lékař by je nejspíš ohodnotil termínem Downův syndrom, ale to není podstatné. Byl to kluk a holka, a když vystupovali, chlapec řekl řidiči: "Tak děkujeme a nashledanou."
Iva Nachtmannová
Smutek není v kurzu. Jsi sentimentální - jsi out
Napadlo mě to včera při italštině. Náš učitel se vrátil k písničce, kterou jsem přinesla na hodinu a kterou nazpíval Tiziano Ferro. Jmenuje se "Il regalo più grande" – Největší dárek. Je to popová písnička s melodií i textem, které mě chytly za srdce. Některé mé kolegyně z kurzu však prohlásily, že se jim nelíbí. Je prý "sentimentální" a "hloupá" – dokonce hloupá "jako všechny písničky o lásce".
Iva Nachtmannová
Proč být vegetarián aneb co oči nevidí, to srdce nebolí?
Nechci tvrdit, že jsem vegetarián neustále. Anebo že jsem bůhvíjaký milovník zvířat. Nemám plný byt zvířat a radši je pozoruji z příjemné vzdálenosti v přírodě, případně s dětmi v ZOO. Když vidím pavouka, ječím a okamžitě se snažím ho vynést z bytu :-) Ráda bych jen podala argumenty, proč by bylo lepší, abychom omezili maso v našem jídelníčku na minimum, případně ho vynechali úplně.
Iva Nachtmannová
Víte, co je interpretační bůček? Ne? Tak si zajeďte do Krkonoš!
To je termín, který si vymyslel horský vůdce z Krkonošského národního parku Michal Skalka. Poznala jsem ho před šesti lety na Rýchorské boudě v ekologicky laděném programu pro rodiče s dětmi. Zaujalo mě, jak si rozumí s dětmi i dospělými. Je zřejmé, že svou práci má ze srdce rád a stejně tak i Krkonoše. Už jen potkat člověka, který svou práci má rád, je dnes vzácné. Lidé berou práci spíš jako prostředek, jak vydělat peníze. Mají pocit, že žijí jen o víkendech. Když narazíte na opak, který je ke všemu ještě vtipný, skromný a na posluchačích mu záleží, je to skvělá kombinace vlastností pro práci s lidmi.
Iva Nachtmannová
Opravdu je čistota půl zdraví?
Jsme civilizace posedlá hygienou. Naše posedlost se soustředí zejména na stravování. Jsme vystrašení zprávami z médií o různých zkažených masech, co si lidé koupili a pak dostali průjem, horečku nebo vyrážku. Téměř nikdo se nepídí po tom, proč z padesáti lidí, kteří si koupili to "zkažené" maso, mělo problémy jen pět nebo deset. Nebo proč ze sta dětí ve školce dostanou spálu jen dvě - přitom je to nemoc, kterou je považována za nesmírně nakažlivou. Použije se zaklínadlo zvané imunita.
Iva Nachtmannová
Rihanno, prosím, už neplač!
Je sice březen, ale já bych ráda napsala o tom, o čem jsem přemýšlela v lednu - poté, co jsem si koupila časopis Marie Claire. Doba napsání podle mě není tak důležitá, koneckonců téma bude relativita času :-) Ke koupi mě nalákal rozhovor se zpěvačkou Rihannou, kterou mám ráda. A co vlastně řekla Rihanna tak důležitého, že mě to inspirovalo k napsání blogu? Nejde o to, co řekla, ale co udělala - rozplakala se.
Iva Nachtmannová
Každý ví, co je život – jen ho umět žít
Jako dítě jsem milovala čtení. Maminka neměla na čtení moc času a navíc ji to ani nebavilo. Ale když byla se mnou doma na mateřské, kupovala si jeden módní časopis v takovém zvláštním úzkém formátu. Když jsem povyrostla, zaujaly mě různé citáty filosofů, které si mamka z časopisu vystříhala. Líbilo se mi, jak jsou stručné a přitom trefné. Moje teta si zase do kadisbloku dávala různá lidová moudra. To mě taky fascinovalo. Všechny lidi, nejen filozofy, baví definovat život. Úplně se v tom vyžívají. Každý může mít svým způsobem pravdu. Co všechno je ́život ́?
Iva Nachtmannová
Jak se z příšerné intelektuálky stala žena - a člověk
Kdysi jsem si myslela, že časopisy pro ženy jsou hloupé. Zhlédla jsem se v "androšské" image, černá mikina, dlouhý kabát, děravé ponožky. Prostě intelektuálka. Pohrdala jsem vším, co souviselo se ženstvím. Hlavně ženy jsem "nemusela" (kromě asi tří kamarádek). Připadalo mi, že se od nich nemůžu dozvědět nic, o čem by se dalo přemýšlet. Četla jsem jen knížky z Odeonu, Volvox Globatoru nebo Arga, jiné nebyly "košer". Čtení komiksů mi připadalo pod kulturní úroveň. Prostě - děs běs :-)
Iva Nachtmannová
20 let od Pouštní bouře a síla zbožných přání
Rodiče si často stěžují, že mají na děti málo času. Já mám spíš pocit, že mám na děti času až moc. Nevím, jak ho s nimi naplnit, aby nás to bavilo všechny. Často skončíme u DVD. Teď ́sjíždíme ́ film Alenka v říši divů. V jedné scéně před vyvrcholením filmu připravuje bílá královna pro Alenku kouzelný nápoj Pilschaver, aby Alenka nabyla opět svou správnou velikost. Hází do kotlíku nechutné ingredience a popisuje: „Urina masařek, tři groše z umrlcovy kapsy, vycucané prsty, dvě lžičky zbožného přání...“ Roztomilé, ne?
Iva Nachtmannová
Je pomsta opravdu sladká?
"Pomsta bude sladká," řekne s poťouchlým úsměškem gangster, zatímco s kvílením pneumatik odjíždí ze scény, aby se v dalším obrazu vrátil a protivníka prostřílel skrz naskrz. Nejlépe ve vaně či v posteli, kde je ́provinilec ́ beze zbraně a možnosti se bránit, čímž je totálně ponížen. Filmový hrdina je spokojen a své definitivní vítězství jaksepatří zapije. Ke konci je obvykle také zabit :-) V dětství jsem si myslela, že život je přesně takový, jako ve filmech a pomsta je nutnost. Jinak si člověk nevybojuje své místo na slunci.
Iva Nachtmannová
Kouzelný Aidy, školní autobus a jiná realita
Dostala jsem kopačky. Bylo mi sedmnáct. Nebylo to poprvé. Jenže nejsou kopačky jako kopačky. Tyhle byly rychlé a kruté. Byla jsem zamilovaná až po uši. Potkali jsme se na pařbě jednoho šíleně horkého červencového večera a ještě tu noc jsem se do toho zřítila (spíš k ránu). Úplná zběsilost v srdci. Byl tak živočišný! Na zádech měl vytetovaného orla a na lopatkách srst. Nejspíš tygří...
Iva Nachtmannová
Babička, Rodolfo a kostlivci ve skříni
Babičku jsem měla strašně moc ráda. Až tak moc, že na ni moje maminka trošku žárlila. Většina babiček si děti získá tím, že jim všechno dovolí a stále jim něco kupuje. Moje nebyla ten případ. Nekoupila mi první poslední, měla malý důchod a prostě na to neměla. Za socialismu ani nebyla šance si nějak moc přivydělat k důchodu jako dnes. Zato měla něco, co ji od ostatních babiček a maminek odlišovalo - nesmírnou laskavost a trpělivost. Vyzařoval z ní neskutečný klid.
Iva Nachtmannová
Zívačka: pojďme se předhánět, co nás nudí
Napadla mě taková hra. Něco jako vadí - nevadí. Jmenovala by se NUDÍ - NENUDÍ. Každý by se zeptal druhého na nějakou aktivitu a ten druhý by odpověděl, zda ho nudí nebo nenudí. Zkusím si tady zahrát testovací verzi. Tak třeba: nudí mě politika? Už dávno.
Iva Nachtmannová
Otrhaný Morrisson a loupání oliv na Sicílii
Potkala jsem ho na Florenci. Seděl na trávě, poslouchal skvělou muziku kapely Marimba Mama a nejspíš se mu líbilo, jak tancuju, tak mě pozval sednout si na jeho bundu. Pěkná tvářička i úsměv, ale nejvíc mě fascinovalo, že měl obrovskou díru v džínách - přímo v rozkroku, čouhaly mu z nich trenýrky. A táhla z něj kořalka. To bude bohém non-plus-ultra, takového jsem už dlouho nepotkala. Musela jsem využít příležitost a dát se s ním do řeči.
Iva Nachtmannová
Proč soucítím s pornoherečkou Míšou
V metru se Blesku člověk nevyhne. Na světelných tabulích na mě každý den svítí další důkaz o tom, jak si lidé ubližují. Nicméně Blesk to většinou interpretuje úplně opačně, než jak to vidím já. Tak třeba včera Blesk hlásal, že herec Jan Šťastný se konečně usmířil se synem, na něhož se předtím zlobil, že se tajně oženil s pornoherečkou Míšou. Mně ale bylo smutno z druhé části textu: pornoherečku Míšu "Pan Herec" nadále nevzal na milost a nehodlá se s ní stýkat.
Iva Nachtmannová
Masochismus, bulvár a proč mi bušilo srdce
Nikdy jsem moc nechápala lidi, co čtou bulvár. Proč se starat o to, jak žije ta nebo ta zpěvačka či herec, proč být zvědavý na jejich soukromí, když je to jejich život? Raději budu žít svůj život tak, aby byl stejně zajímavý nebo ještě zajímavější než jejich. Připadá mi, že bulvár vyvolává ve čtenářích samé nízké emoce: touhu po bohatství, závist, hněv. Přesto mě zvláštním způsobem vzrušuje dívat se lidem přes rameno a číst palcové titulky. Proč?
Iva Nachtmannová
Tohle je moje, moje, moje televize!
Je zajímavé, jak je dnešní doba plná tohoto přivlastňovacího zájmena. Číhá na nás všude - z billboardů, z televizních reklam, používáme jej velice často. A tak si různé věci mentálně přivlastňujeme. Dokonce jsme schopni si přivlastňovat celé instituce - například Českou televizi. Jako právě nedávno.
Iva Nachtmannová
Můj první byznys aneb jak potkat dobro světa
Když jsem si nedávno postěžovala tátovi, že lidé na ulici nechtějí přispívat na charitu a potkávám samé náfuky, snažil se mě přesvědčit, že si to jen namlouvám. "Musíš věřit v dobro světa," povzbuzoval mě se svým laskavým úsměvem. Je to silná věta. Stále jsem si ji opakovala, ale přesto mi lidé s povýšeným výrazem uhýbali z cesty. Před třemi dny se mi ale "dobro světa" - nebo dobro lidskosti? - podařilo znovu objevit. Na jednom hudebním festivalu.
Iva Nachtmannová
Den Řešič aneb Co by pomohlo světu
Občas to tak mám. Nemám třeba chvíli nic důležitého na práci, jsem na procházce nebo výletě s dětmi, tak řeším - s nadsázkou řečeno - spásu světa. Přemýšlím si bez jakéhokoli omezení, co by se v mém okolí a ve světě dalo zlepšit, aby byli všichni lidé spokojenější a stále si nestěžovali. Je totiž poněkud únavné stále poslouchat z různých stran stížnosti na různé věci.
Iva Nachtmannová
Invaze neodbytného altruismu
"Vemte si to, pani, já vám to dám, máte tak hezký šaty..." S těmito slovy mi strká pod nos krabičku s nápisem Diableu a ilustrací zlatých barokních andělíčků. Jsme na Andělu. Slečna má na tričku z flitrů vyšitý nápis Love Me. Velmi mladá a hezká cikánka. Že by neodbytná altruistka?
| předchozí | 1 2 | další |
