Ona: "To není pravda, ty generalizuješ."
Já: "Negeneralizuju. Je toho plný Starý Zákon. Nebo si přečti Otčenáš. Otče náš, jenž jsi na nebesích... To je někdo mimo tebe, ke kterému se modlíš."
Ona: "To je jenom špatná interpretace Bible."
Já: "Tak jdi do kostela a tohle jim řekni. A pošlou Tě do prdele."
Ona: "Jak to víš?"
Já: "Protože jsem jich za život potkala spoustu. Moje bývalá tchyně (evangelička z letničního hnutí) například, když se něco dělo špatně, vždycky říkala: Dá Bůh a ono se to vyřeší."
Ona: "Ty prostě generalizuješ. Heleď, třeba Svatý Augustin mluvil o tom, že má Boha ve svém srdci."
Já: "No jasně, protože mu to srdce otevřel. Stejně je to dualismus. Máš tam Boha, máš tam Pannu Marii, tisíce svatých a k tomu Krista. K těm všem se křesťané modlí o pomoc. Berou je jako někoho mimo ně."
Přestávala mě poslouchat a mlela si svou stále dokola. Cítila jsem, že to nemá cenu, že už se natvrdo hádáme a já do toho vkládám příliš mnoho vášně. Což vede vždycky k průšvihu. Ale potřebovala jsem dojít na metro a jinou cestou to nešlo. Proto jsem ještě chvíli trpěla s vědomím, že tahle konverzace nikam nevede, a těsně před metrem jsem ji utnula: "Mě už nebaví se o tom bavit, čau." Nebylo to ode mně sice zdvořilé, uznávám, ale jiný únik z toho vroucího kotlíku vášní jsem neviděla. Po pravdě řečeno, je dost nesmyslné takový dialog zahajovat cestou z práce, když je člověk strašně unavený a chce si odpočinout. Měla jsem radši mlčet. Ale občas mi to nedá :-)
Kolegyně je fajn holka, studuje stejnou školu jako já kdysi, učili ji dokonce i stejní učitelé jako mě. Ale přistupuje ke všemu dost analyticky, rozumově. Veškerá náboženství jsou pro ni jakýsi fenomén, který je třeba zkoumat. Je třeba o něm vést diskurs. Je ovlivněna akademickým prostředím, kde je v módě kritický přístup, oponentura, analýza. To všechno je asi užitečné třeba v pracovním životě, marketingu, bysnysu, médiích.
Víra je však úplně jiná kategorie. Lidé, co věří, to takhle nezkoumají. Jednou to prostě tak je - a navíc to funguje. Křesťanská modlitba funguje - sama jsem si to před dvěma lety ověřila. Vtip je v tom, že totiž může fungovat úplně všechno. Ať je to modlitba, šamanský rituál, léčení na dálku, recitování manter, masáže, tai-chi, jóga, tanec - prostě všechno. Pokud je v tom čistý záměr. Vše je to v mysli dotyčného - jak je naladěná a nastavená. Stále je to o hledání harmonie těla, řeči a mysli.
Chodila jsem na rodinné konstelace - a fungovaly. (Do jisté doby, dokud jsem nezjistila, že paní, která je vede, je plná skepse a cynismu.) Pak jsem začala chodit do modlitebny Obce křesťanů. Jejich bohoslužby se jmenují Obřad posvěcení člověka a jsou moc krásné. Fungovalo to úžasně. Také do určité doby. Ale pořád jsem nedostala odpovědi na všechny své otázky.
Stále jsem hledala někoho, ke komu bych měla absolutní důvěru, a kdo by mi pomohl se v tom zmatku zorientovat a také poradil, co dál. Někoho, kdo se pohybuje ve vodách mystiky už delší dobu. Někoho, kdo ví, že kapacita nás lidí je omezená a nemusela by být. Slovo mystika nebo magie je něco, čeho se lidé bojí. Hledala jsem někoho, kdo má odvahu do těch vod vplouvat. A ví, že není o co stát. Zahrávat si s tím není radno. Někoho, kdo ví, že dokonce i touha pomáhat druhým může vést do pekel. Měla jsem štěstí (budhisté řeknou spíš dobrou karmu), že jsem ho opravdu potkala.
Od té doby jsem měla příležitost o tom mluvit s různými lidmi, kteří se magií zabývají nebo s ní jen kokektují. Viděla jsem, že i oni mají problémy. Potkala jsem ženu, která proklela jednoho vraha a poté měla dlouho problémy s ledvinami. Pomohla jí až přítelkyně, která praktikuje metodu reiki. Potkala jsem dívku, kterou doma otravoval zlobivý duch.
Poslouchala jsem tyto lidi a pozorovala, jak stále někoho posuzují a odsuzují. Jak jiné shazují, zesměšňují. Jak se rozčilují. Zažila jsem u některých, jak je po nějaké době vyhazují z práce. Jak dostávají angíny, chřipky, záněty. To mi jen potvrdilo a stále potvrzuje, že moje cesta je správná. A že i na všem, co říkám, jak to říkám a v jaké situaci, opravdu moc záleží.
Proto se stydím, že jsem neovládla svou mysl a pohádala se s mou kolegyní. Teď se jdu modlit, lépe řečeno recitovat mantry a doufám, že neonemocním. :-)