Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Heslo dneška: paření, sport, relaxace

„Co budeš dělat o víkendu?“ Běžná otázka, kterou si lidé navzájem pokládají. Očekávají odpověď typu: jedu na výlet, na festival, do divadla, do kina, do hospody atd. Nikdo nečeká odpověď: „Nic, jen tak budu“ nebo „budu dělat to, co je nezbytné; budu se starat o děti, babičku, dědečka.“ Příkazem doby je někam vyrazit nebo se povyrazit, něco „zažít“. Jakoby v těch pěti dnech mezitím člověk vůbec nežil a probral se k životu až v pátek odpoledne :-)

Zejména ve velkých městech s rychlejším tempo života, lidé chtějí o víkendu "zažívat" hodně intenzivně. Jsou dva typy - jeden typ při tom energii vydává, druhý přijímá. První brázdí restaurace, diskotéky, noční kluby a celý víkend propaří. Vydají hodně energie, o to méně jim pak zbývá v práci. Ale to nevadí, protože práce pro ně není to hlavní, je to jen způsob obživy, není třeba to moc řešit. Donedávna jsem si myslela, že takhle žijí jen mladí lidé tak do 30 let. Ale zjistila jsem, že to tak není. Žije tak spousta lidí i ve čtyřiceti, v šedesáti.

Do prvního typu řadím i sportovce. Fotbalisti, cyklisti, horolezci, skejťáci... Vydávají fyzickou energii, ale pohyb je nabíjí psychicky. Leckdy má i cíl. Nejdříve překonat svojí lenost :-) ´Vyšší cíl´ je postoupit do ligy, vyhrát nad druhými. Vylézt na vyšší kopec, horu, skálu, překonat fyzické meze.

Pak jsou lidé, kteří energii přijímají. Třeba proto, že vydali mnoho energie během týdne v práci, ke které se staví mnohem zodpovědněji než ten první typ. Potřebují takzvaně ´dobít baterky´. Vyznávají odpočinek, wellness, chodí na masáže, dívají se na televizi, čtou knížky, v létě se opalují a koupou. Jsou v klidu. Snaží se být v klidu, nerozčilovat se.

Pořád je to o energii.

Jsou lidé, kterým energie chybí mnoho, proto jim nezbývá, než ji pouze přijímat. Jsou staří, nemocní nebo ještě hůře obojí. Nezbývá jim než ležet v nějakém zařízení pro ně určeném. Víkend je pro ně větší utrpení než pro jiné, protože si uvědomí, že oni ho nemohou pořádně "zažít". Jsou často osamělí. Vděční za každý úsměv sestřičky nebo vlídné slovo lékaře. Příbuzní je navštěvují z povinnosti a leckdy dokonce jen z vypočítavosti - aby si vyzvedli jejich důchod.

Samozřejmě - ne všichni, nechci paušalizovat. I pozitivní návštěva jim připomene, že to, co zažívají „ti zdraví“, pro ně neplatí. Rozlítostní je to. Život je naruby a najednou mají spoustu času na to, aby přemýšleli sami o sobě, o tom, co dělali v životě špatně, komu všemu ublížili. Předtím si ten čas nechtěli udělat, protože museli jet na výlet, pařit, jít na fotbal, do kina, do divadla, na festival...

Říkám si: kdyby z té první i druhé skupiny alespoň třetina místo paření či sportování věnovala energii tomu, že navštíví staré nebo nemocné, dokonce i když nejsou jejich blízcí příbuzní, a pobyla s nimi déle než trvají návštěvní hodiny, jen tak si s nimi povídala, sdílela jejich vzpomínky, povyprávěla, co zajímavého se za týden stalo... Možná by si po takové návštěvě jednou položila otázku: k čemu to všechno je? K čemu to hltání nové a nové zábavy? Posune mě to někam? Nestagnuju stále na mrtvém bodě?

Možná by pak už nechtěli tolik energie vydávat na činnosti, které se stále opakují a nepřinášejí jim nic kromě dočasné euforie (a pak - v případě první skupiny - kocoviny). Paření něco stojí. Pokud si nekoupíte krabicáka a nevypijete ho doma u televize. V naší civilizaci, která si říká vyspělá nebo dokonce rozvinutá, lidé prolijí hrdlem obrovské peníze.

Připadá mi to jako plýtvání - nejen penězi, hlavně vlastní energií. (Koneckonců, peníze jsou také energie, jen v jiné podobě.) Když si uvědomím, že jsem smrtelná a mám jen omezený čas na světě - i kdybych se zavřela do kyslíkového stanu jako Michael Jackson a žila superzdravě - pořád je má smrt nevyhnutelná a každou vteřinu se blíží.

Nesejčkuju. To je pouhé konstatování faktu. Chci svou omezenou energii využít tak, aby to mělo smysl. Ne jen pro mě. I pro někoho jiného. A ne jen neustále konzumovat sport, kulturu, vizuální vjemy, pořád něco slavit. Je tady vůbec co slavit? Naše planeta je plná rvaček, hádek a debat, kde se lidské bytosti navzájem urážejí, ponižují a plivou na sebe. A ještě to nazývají „demokratická diskuse“.

Nechci to vidět, nechci to slyšet. Když vidím lidi, jak si navzájem ubližují, je mi smutno. Když vidím lidi, jak do sebe lijí hektolitry alkoholu, aby si trochu pohopsali a pak se cestou domů nebo na nádraží pozvraceli do pangejtu, je mi smutno.

Kdybych to mohla zastavit mávnutím kouzelného proutku, udělala bych to. Hned teď. Kouzelný proutek bohužel nemám. Proto píšu tenhle blog, který si přečte tak dvěstě, tři sta, možná čtyři sta lidí. Nevadí, jsem vděčná za každý klik. Pořád věřím, že bude líp.

Zítra? Za rok? Za sto let?

Autor: Iva Nachtmannová | středa 20.4.2011 0:00 | karma článku: 13,09 | přečteno: 1438x
  • Další články autora

Iva Nachtmannová

Opravňuje člověka strach, aby zabíjel?

Nedávná smrt amerického misionáře z rukou domorodců na ostrově by kolem mne prošla bez povšimnutí, kdyby na ni neupozornila jedna moje kamarádka. Její reakce mě zarazila, protože vyzněla ve smyslu: patří mu to.

29.11.2018 v 0:00 | Karma: 5,87 | Přečteno: 159x | Diskuse| Hyde park

Iva Nachtmannová

Od mementa drog k otázce štěstí

Čirou náhodu jsem se dostala ke knížce svým způsobem staré, ale přesto stále aktuální, neboť je to knížka o drogách. Memento od Radka Johna, můj syn ji má jako povinnou četbu. A díky ní přišla inspirace na tento blog.

15.6.2018 v 17:56 | Karma: 8,71 | Přečteno: 189x | Kultura

Iva Nachtmannová

Obhajoba cestování aneb neseďte doma, svět je úžasný

Když jsem byla ještě holčička školou povinná, četla jsem si kdesi o Babylonu a zmatení jazyků. Myslím, že to byla ilustrovaná bible pro děti, kterou jsem našla v knihovně u své babičky. Byl to pro mě velký námět k přemýšlení.

7.6.2017 v 12:25 | Karma: 11,08 | Přečteno: 370x | Diskuse| Cestování

Iva Nachtmannová

A máte elektřinu 24/7?

Když cestujete sami, má to jednu velkou výhodu. Hledáte někoho, s kým byste dali řeč. A přímo ideální místo na takovou konverzaci je letadlo.

2.1.2017 v 13:02 | Karma: 12,48 | Přečteno: 681x | Diskuse| Cestování

Iva Nachtmannová

Jak jsem prožila minutu s Jeho Svatostí

Je to už několik týdnů zpátky, ale pořád mě to naplňuje krásným pocitem. Jeho Svatost Dalajláma mě chvíli držel za ruku. Možná půl minuty, možná minutu. Hodně to pro mě znamená.

7.12.2016 v 9:37 | Karma: 13,00 | Přečteno: 408x | Společnost

Iva Nachtmannová

O zimním příběhu a touze splnit poslání

Při nedávné cestě do Mnichova jsem v autobuse viděla nádherný film "Zimní příběh". Nerada bych, aby to vyznělo jako skrytá reklama, ale miluju cesty se Student Agency, jelikož nemám televizi a vidět film je pro mě vzácnost. "Zimní příběh" je film o tragické lásce na smrt nemocné dívky a zloděje, který zapletl s démonem. A mnohem víc je o poslání, které každý z nás na zemi má, a které někteří hledají...a někteří o něm ještě nevědí.

16.3.2015 v 18:02 | Karma: 6,71 | Přečteno: 314x | Diskuse| Osobní

Iva Nachtmannová

Sbohem, Shaune!

"Mami, že s ním dojdeš k veterináři?" byla věta, kterou jsem slyšela od svého synka asi před měsícem. "Jasně, to víš že jo." Neprozřetelně jsem slíbila něco, co jsem nezvládla splnit. Křeček Shaun, kterého jsem koupila pro dceru, totiž nevypadal dobře. Pod čumáčkem se mu udělala bulka a zvětšovala se. Já jsem ale návštěvu lékaře odkládala, buď proto, že jsem byla v práci nebo unavená po práci... Nepřipouštěla jsem si, že by to bylo tak vážné. Řeknete si možná: to je toho, křeček. Ale byl to člen rodiny, dceřin mazlíček. Byl s námi i na dovolené.

15.5.2013 v 16:16 | Karma: 13,51 | Přečteno: 543x | Diskuse| Osobní

Iva Nachtmannová

Jak jsme se potkali se strachem (a pomohli malinké Romce)

Zrovna jsme se s přítelem vraceli z návštěvy mojí maminky. Moc příjemné letní odpoledne na zahrádce v kolonii, s červeným borščem servírovaným pod jabloní, se záhonky krásných zahradních květin a barevnou zeleninou všude kolem. Maminka bydlí v Teplicích. Odtamtud nejezdí moc často přímý vlak, proto se musí přestupovat v Ústí nad Labem. A tam, ve vlaku do Ústí, jsme ji potkali. Drobnou Romku se dvěma dětmi, která se chovala...tak trochu divně.

5.10.2012 v 20:00 | Karma: 16,65 | Přečteno: 1778x | Diskuse| Společnost

Iva Nachtmannová

Ach, ty naše strašné koncepty!

Napadlo mě to, když jsem dnes jela autobusem MHD s dětmi do školy. Na jedné stanici vystupovali dva roztomilí "blázínci" - takoví ti lidé, co už když se narodili, neměli všech pět pohromadě. Lékař by je nejspíš ohodnotil termínem Downův syndrom, ale to není podstatné. Byl to kluk a holka, a když vystupovali, chlapec řekl řidiči: "Tak děkujeme a nashledanou."

25.4.2012 v 12:00 | Karma: 15,29 | Přečteno: 1286x | Diskuse| Osobní

Iva Nachtmannová

Co všechno může odstartovat jedna hádka

Cestou z práce jsem se pohádala s jednou kolegyní. Přiznávám, že jsem se neovládla, což považuji za selhání. Jakožto praktikujícímu adeptovi dzogčhenu (esence buddhistických nauk) by se mi tohle stávat nemělo. Kolegyně teskným hlasem prohlásila, že by si ráda někdy zašla na mši. A já na to: "To je zbytečné. Křesťanství je dualismus. Tam je Bůh, který je mimo tebe a žádáš ho o pomoc. Ne Bůh, který je uvnitř tebe."

4.3.2012 v 10:00 | Karma: 9,85 | Přečteno: 1419x | Osobní

Iva Nachtmannová

Smutek není v kurzu. Jsi sentimentální - jsi out

Napadlo mě to včera při italštině. Náš učitel se vrátil k písničce, kterou jsem přinesla na hodinu a kterou nazpíval Tiziano Ferro. Jmenuje se "Il regalo più grande" – Největší dárek. Je to popová písnička s melodií i textem, které mě chytly za srdce. Některé mé kolegyně z kurzu však prohlásily, že se jim nelíbí. Je prý "sentimentální" a "hloupá" – dokonce hloupá "jako všechny písničky o lásce".

8.11.2011 v 13:00 | Karma: 12,91 | Přečteno: 906x | Diskuse| Osobní

Iva Nachtmannová

Proč být vegetarián aneb co oči nevidí, to srdce nebolí?

Nechci tvrdit, že jsem vegetarián neustále. Anebo že jsem bůhvíjaký milovník zvířat. Nemám plný byt zvířat a radši je pozoruji z příjemné vzdálenosti v přírodě, případně s dětmi v ZOO. Když vidím pavouka, ječím a okamžitě se snažím ho vynést z bytu :-) Ráda bych jen podala argumenty, proč by bylo lepší, abychom omezili maso v našem jídelníčku na minimum, případně ho vynechali úplně.

26.9.2011 v 12:00 | Karma: 11,54 | Přečteno: 1426x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Iva Nachtmannová

Víte, co je interpretační bůček? Ne? Tak si zajeďte do Krkonoš!

To je termín, který si vymyslel horský vůdce z Krkonošského národního parku Michal Skalka. Poznala jsem ho před šesti lety na Rýchorské boudě v ekologicky laděném programu pro rodiče s dětmi. Zaujalo mě, jak si rozumí s dětmi i dospělými. Je zřejmé, že svou práci má ze srdce rád a stejně tak i Krkonoše. Už jen potkat člověka, který svou práci má rád, je dnes vzácné. Lidé berou práci spíš jako prostředek, jak vydělat peníze. Mají pocit, že žijí jen o víkendech. Když narazíte na opak, který je ke všemu ještě vtipný, skromný a na posluchačích mu záleží, je to skvělá kombinace vlastností pro práci s lidmi.

12.9.2011 v 10:00 | Karma: 9,45 | Přečteno: 1256x | Diskuse| Životní prostředí a ekologie

Iva Nachtmannová

Opravdu je čistota půl zdraví?

Jsme civilizace posedlá hygienou. Naše posedlost se soustředí zejména na stravování. Jsme vystrašení zprávami z médií o různých zkažených masech, co si lidé koupili a pak dostali průjem, horečku nebo vyrážku. Téměř nikdo se nepídí po tom, proč z padesáti lidí, kteří si koupili to "zkažené" maso, mělo problémy jen pět nebo deset. Nebo proč ze sta dětí ve školce dostanou spálu jen dvě - přitom je to nemoc, kterou je považována za nesmírně nakažlivou. Použije se zaklínadlo zvané imunita.

26.5.2011 v 22:00 | Karma: 19,11 | Přečteno: 1731x | Diskuse| Společnost

Iva Nachtmannová

Rihanno, prosím, už neplač!

Je sice březen, ale já bych ráda napsala o tom, o čem jsem přemýšlela v lednu - poté, co jsem si koupila časopis Marie Claire. Doba napsání podle mě není tak důležitá, koneckonců téma bude relativita času :-) Ke koupi mě nalákal rozhovor se zpěvačkou Rihannou, kterou mám ráda. A co vlastně řekla Rihanna tak důležitého, že mě to inspirovalo k napsání blogu? Nejde o to, co řekla, ale co udělala - rozplakala se.

21.3.2011 v 0:00 | Karma: 11,25 | Přečteno: 1650x | Diskuse| Společnost

Iva Nachtmannová

Každý ví, co je život – jen ho umět žít

Jako dítě jsem milovala čtení. Maminka neměla na čtení moc času a navíc ji to ani nebavilo. Ale když byla se mnou doma na mateřské, kupovala si jeden módní časopis v takovém zvláštním úzkém formátu. Když jsem povyrostla, zaujaly mě různé citáty filosofů, které si mamka z časopisu vystříhala. Líbilo se mi, jak jsou stručné a přitom trefné. Moje teta si zase do kadisbloku dávala různá lidová moudra. To mě taky fascinovalo. Všechny lidi, nejen filozofy, baví definovat život. Úplně se v tom vyžívají. Každý může mít svým způsobem pravdu. Co všechno je ́život ́?

15.3.2011 v 0:00 | Karma: 9,52 | Přečteno: 1577x | Diskuse| Kultura

Iva Nachtmannová

Jak se z příšerné intelektuálky stala žena - a člověk

Kdysi jsem si myslela, že časopisy pro ženy jsou hloupé. Zhlédla jsem se v "androšské" image, černá mikina, dlouhý kabát, děravé ponožky. Prostě intelektuálka. Pohrdala jsem vším, co souviselo se ženstvím. Hlavně ženy jsem "nemusela" (kromě asi tří kamarádek). Připadalo mi, že se od nich nemůžu dozvědět nic, o čem by se dalo přemýšlet. Četla jsem jen knížky z Odeonu, Volvox Globatoru nebo Arga, jiné nebyly "košer". Čtení komiksů mi připadalo pod kulturní úroveň. Prostě - děs běs :-)

28.1.2011 v 0:00 | Karma: 15,62 | Přečteno: 1612x | Diskuse| Kultura

Iva Nachtmannová

20 let od Pouštní bouře a síla zbožných přání

Rodiče si často stěžují, že mají na děti málo času. Já mám spíš pocit, že mám na děti času až moc. Nevím, jak ho s nimi naplnit, aby nás to bavilo všechny. Často skončíme u DVD. Teď ́sjíždíme ́ film Alenka v říši divů. V jedné scéně před vyvrcholením filmu připravuje bílá královna pro Alenku kouzelný nápoj Pilschaver, aby Alenka nabyla opět svou správnou velikost. Hází do kotlíku nechutné ingredience a popisuje: „Urina masařek, tři groše z umrlcovy kapsy, vycucané prsty, dvě lžičky zbožného přání...“ Roztomilé, ne?

14.1.2011 v 14:00 | Karma: 7,46 | Přečteno: 947x | Diskuse| Politika

Iva Nachtmannová

Je pomsta opravdu sladká?

"Pomsta bude sladká," řekne s poťouchlým úsměškem gangster, zatímco s kvílením pneumatik odjíždí ze scény, aby se v dalším obrazu vrátil a protivníka prostřílel skrz naskrz. Nejlépe ve vaně či v posteli, kde je ́provinilec ́ beze zbraně a možnosti se bránit, čímž je totálně ponížen. Filmový hrdina je spokojen a své definitivní vítězství jaksepatří zapije. Ke konci je obvykle také zabit :-) V dětství jsem si myslela, že život je přesně takový, jako ve filmech a pomsta je nutnost. Jinak si člověk nevybojuje své místo na slunci.

29.12.2010 v 17:44 | Karma: 9,80 | Přečteno: 1239x | Diskuse| Osobní

Iva Nachtmannová

Kouzelný Aidy, školní autobus a jiná realita

Dostala jsem kopačky. Bylo mi sedmnáct. Nebylo to poprvé. Jenže nejsou kopačky jako kopačky. Tyhle byly rychlé a kruté. Byla jsem zamilovaná až po uši. Potkali jsme se na pařbě jednoho šíleně horkého červencového večera a ještě tu noc jsem se do toho zřítila (spíš k ránu). Úplná zběsilost v srdci. Byl tak živočišný! Na zádech měl vytetovaného orla a na lopatkách srst. Nejspíš tygří...

10.11.2010 v 0:00 | Karma: 8,26 | Přečteno: 1003x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 39
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1201x
Jsem romantická žena, která se nerada nudí a má nutkavou potřebu stále objevovat něco nového a učit se novým věcem.
Miluji krásu: krásné krajiny, architekturu, krásné lidi - muže i ženy - jak navenek, tak uvnitř. Bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání.

 

Ráda fotografuji, fotografie lze nalézt na Instagramu: 
https://www.instagram.com/iva_nach/